Československý vlčák - Chov

Chov psů je činnost bohulibá. Aneb mohu se stát chovatelem psů?

• 

14. října 2019 to bylo přesně 30 let, kdy se v naší chovatelské stanici narodil první vrh československých vlčáků „A“ z Molu Cs.
Světlo světa spatřila štěňata po Garovi z Rosíkova a Astě z Tondova „Alině“, která se ke mně dostala v létě roku 1986.

 Pominu – li všechen za ta léta vytvořený „ Klubový čévéčkářský marast,“ internetové útoky, závist a občasnou nenávist, které se zákonitě musíte po tolika letech chovu dočkat, chovat psy mě pořád baví. Chovám je jen sama pro sebe, pro lásku k nim a celému plemeni.
Jsem za ta léta bohužel již trochu unavená, ne ze psů, ale převážně z lidí, kteří ne vždy dobře odhadují své schopnosti a možnosti a československé vlčáky si pořizují.

O chovu psů v obecné rovině přináším tedy krátké zamyšlení, k němuž mne přivedli události uplynulých let ale i současnosti.
Úroveň kynologie, jako sportu a chovu psů s rodokmeny, přímo souvisí s vyspělostí státu a obyvatelstva v něm.
Jste – li majitelem chovné feny, chovatelské stanice (tím myslím jména schváleného FCI), máte dostatek času, podmínky na chov psů, dostatek kvalitního krmení, snadno dostupnou veterinární péči a jste schopni zajistit kvalitní domov svým odchovům, pak se můžete do odchovu štěňat s průkazem původu (P.P.) alias rodokmenem pustit.


Do chovu psů bez průkazu původu se prosím nepouštějte a psy bez P.P. záměrně neprodukujte!
Ne, že by pes bez rodokmenu byl horším společníkem a průvodcem lidí, ale jsou jich plné útulky a nikdo už nikdy nedohledá, kde se narodili a kdo je opustil. Úroveň některých chovů – množíren psů bez průkazu původu je velmi ubohá a má často velmi blízko ke skutečnému týrání psů.
V útulku se mohou ocitnout i zvířata s rodokmenem, ale je jich podstatně méně, než různých kříženců a psů bez rodokmenu, které nikdo nechová za určitým cílem. Psi s průkazem původu se šlechtí na dané exteriérové a povahové vlastnosti, musí splnit zdravotní kritéria s jasným cílem naplnit myšlenku standardu schváleného FCI.
Každý, i ten nejnáročnější zájemce si může vybrat z více než 350 plemen psů uznaných FCI! Psů společenských, loveckých a pracovních, s vlohami na mnoho různých psích sportů. Stále se tvoří a šlechtí plemena nová a pracuje se na zušlechťování plemen stávajících.
Pokud si pořizujete psa s rodokmenem, máte především záruku v tom, že vám doma ze štěněte vyroste to plemeno, které jste si koupili a které jste chtěli!
U psa bez P.P. nikdo neručí doslova za nic a z malého štěněte špice vám klidně vyroste pes ve velikosti laiky, nebo z údajného krysaříka vyroste malý dobrman.
U psů s rodokmenem, vždy označených dříve tetováním dnes microchipem, je snadné dohledat chovatele, který má záznamy o tom, komu psa prodal a kdo tedy psa opustil a co se stalo.
Většina tzv. čistokrevných psů bez p.p. jsou po rodičích, kteří nesplnili podmínky chovnosti nastavené jednotlivými Kluby. Bez ohledu na exteriér, který nemusí vždy odpovídat danému plemeni, mohou mít takoví jedinci vážné zdravotní a povahové problémy!

Podmínek pro úspěšný chov je mnoho. Musíte mít ale i trochu toho chovatelského štěstí při sestavování chovných párů a cit při výběru feny do Vašeho chovu.
A protože štěstí přeje připraveným, je třeba mít také znalosti o daném plemeni a šlechtění psů obecně.
Vaše fena by měla své milované potomky klidně i se sousedovic Alíkem. Rodokmeny, veškeré plánovaní a papírování kolem jsou jí úplně fuk. :0)
Příroda není úředník, řídí se instinkty a touha po zachování druhu je obrovská, nic kolem jí nezajímá!
Zdraví psi prožívají období páření intenzivně a jsou ochotni udělat cokoliv, aby se ke své vyvolené dostali. Jsou schopni rozkousat dveře, proskočit oknem, rozbít kotec a vylámat si zuby. Běžet desítky kilometrů a nocovat před vraty své lásky o hladu několik nocí. Někdy může touha v období páření připravit psa i o život.
Feny toto období neprožívají o nic méně intenzivně. A pokud říje dojde k vrcholu – k ovulaci, udělají vše, aby se mohly pářit se psy.
V tuto chvíli je pro ně reprodukce smyslem života, je to touha předat svou genetickou informaci a zajistit si „nesmrtelnost“ v podobě předaných genů. Instinkt nejsilnější a nejpřirozenější. Jen člověk neznalý přírodních zákonů, etologie a fyziologie na tom vidí něco nepřirozeného nebo špatného. V přírodě se rodí mláďata každý rok, a pokud tomu tak není, Příroda je nemocná.

Podle kvality odchovů a péče o ně, poznáte kvalitní chovnou fenu. Pokud je fena zdravá, plodná, bez problémů zabřezává a rodí, je zárukou úspěšné reprodukce pro další generace.
Pokud však fena naopak obtížně zabřezává, má málopočetné vrhy s velkými úhyny a o štěňata se špatně stará, nelze chovateli doporučit, aby si po takovéto feně nechal štěně do dalšího chovu. Některé reprodukční znaky mají poměrně nízkou dědivost, jiné vyšší, ale dědí se.
Fena v chovatelské stanici, ne v přírodě!, se o štěňata intenzivně stará cca 4 týdny, pak krmení a péči o její potomstvo přebírá člověk chovatel, později majitel.
Chovatelé, kteří jsou z domova více, jak 6 hodin si musí na odchov štěňat vzít dovolenou nebo nějak jinak péči o štěňata s pomocí rodiny zajistit.
Ke štěňatům musíte chodit minimálně 3x, ideálně vícekrát denně a to se při plném úvazku zvládnout nedá. Pokud se tak neděje, odchovy trpí nedostatečnou péčí a malým kontaktem s lidmi v pro ně důležitém období socializace – imprintingu. Nedostatečný kontakt s lidmi ovlivní psychiku psa na celý život. Vaše odchovy se stanou Vaší vizitkou a budete – li dobrý nebo špatný chovatel se ukáže velmi záhy.
Od 21 dne začínáme s přikrmováním štěňat. Pokud je štěňat více jak 8, začínám štěňatům nabízet maso již 16 den. Naprostá většina štěňat z vícečetných vrhů si malé kousky masa v tomto věku z ruky bere a instinktivně ví, co je vůně masa a k čemu maso je. Každým dnem narůstá počet krmení a fena více času tráví mimo společný prostor se štěňaty.
Ve třech týdnech věku produkce mléka vrcholí – dosahuje maxima a v tomto období jsou nároky ne krmení feny nejvyšší. S postupným přikrmováním štěňat produkce mléka pomalu klesá. Některé feny odstaví štěňata v 5 týdnech, jiné až v sedmi. Většina fen kolem 6 týdne věku však před štěňaty už prchá a nechce s nimi trávit celý den.
V tomto období je fena ráda, pokud převezmete péči o štěňata zcela Vy a pustíte ji k nim jen na občasnou kontrolu nebo na noc. Její úloha končí a péči o štěňata, jejich krmení a výchovu přebírá chovatel a pak následně nový majitel na celý psí život.
Zdravá fena září štěstím a pýchou nad svými dětmi, stejně tak, jako novopečená maminka nad svým miminkem. S dětmi má lidská maminka však starost mnoho dalších let a dost často celý život.
Feny žijící v lidské společnosti to mají mnohem jednoduší. S péčí o potomky jim pomáhají intenzivně lidé. Proto se také jejich pohlavní cyklus zkracuje a některá kulturní plemena psů hárají i 3x ročně. U ČSV většina fen hárá 1x ročně, ale těch, které to umí i 2x během jednoho roku v populaci ČSV neustále přibývá. Z vlka a mladého plemene se stává kulturní pes. Chovatelský řád KCHČSV umožňuje krýt fenu ČSV 3x během 2 let, což se ale u plemene československý vlčák děje vzácně.


Být matkou je pro fenu přirozené.
Pokud má fena správnou péči a kvalitní krmení, štěňata ji 1x ročně určitě „nezhuntují,“ jak tvrdí někteří odborníci u nás v Klubu :0)
Po důkladném přelínání, které po odchovu štěňat a změně hormonální hladiny přichází vždy, můžete klidně vyhrát Klubovou a nebo i Světovou výstavu. Ba naopak, po prvním vrhu je většina fen v lepší kondici, než před krytím.
Moje současné dospělé feny mají výstavní tituly nejvyšší, které jsme při pravidelných odchovech zvládly vyběhat a vyjezdit. Dokázaly jsme to i přesto, že je výstavní sezóna chovné feny nepoměrně kratší, než mají jiní psi.
S některými fenami se i pravidelně cvičilo či cvičí na zkoušky.
Například moje Yukon dokázala ve velké konkurenci získat 3x Klubového vítěze KCHČSV v ČR po sobě a získala i titul Světového vítěze v Salzburgu 2012. Dostala se vždy po štěňatech zase do výborné kondice a nikdo ani nepoznal, že před 5 měsíci pod ní leželo 10 nebo i 12 štěňat. Porazila s přehledem feny, které třeba nikdy nerodily. Dnes samozřejmě vím, že je to výjimečná fena a nejsou takové všechny.
Pro zdravou fenu není ale dvouměsíční březost a následná péče o štěňata žádná větší zátěž a při správné péči ji to nemůže ani nijak postavu „zkazit“ :0)
Jediný, kdo po takovémto odchovu zůstane „zhuntovaný,“ jste Vy a tímto faktem si můžete být jisti. Psychicky náročný bývá zvláště odchod štěňat a hledání nových majitelů.
Komu a kam jste doopravdy prodali štěňata se ukáže až za pár let, někdy bohužel dříve. Tím, že rozhodujete o tom, jaké a čí ruce si štěně odnesou, nastavujete jeho osud a některé příběhy bývají velmi smutné či dokonce tragické.
Někteří zájemci o štěňata slibovat umí. Na výchovu a držení psa mnoho let však jen pouhé sliby nestačí. Budoucí majitel musí mít skutečné prostředky, kvalitní podmínky, trpělivost, důslednost a lásku. Být autoritou a schopný psa skutečně vychovat a postarat se o něj v každé situaci mnoho let a nejen o tom mluvit.

Poznámka nakonec.
Pokud Vaše fena nesplní podmínky chovnosti ze zdravotních či jiných vážných důvodů, nebo se rozhodnete jednoduše „nechovat,“ mohu Vám s klidným svědomím doporučit kastraci. Ne všechna zvířata s rodokmenem jsou určena k dalšímu chovu! U plemene ČSV není v současné době nutné chovat doslova na všem, co splní bonitaci. Chov je ve fázi zušlechťování a upevňování požadovaných exteriérových znaků, zdraví a kvalitní povahy pracovního psa.
Dobře provedená kastrace nechovné feně nijak neublíží a v pozdějším věku ji pomůže předejít vážným zdravotním problémům, jako jsou pyometry, cysty, nádorová onemocnění dělohy, vaječníků a mléčné lišty. V mnoha případech se tímto krokem fenám výrazně prodlouží jejich život.

A úplným závěrem:
Moc si přeji, aby všichni chovatelé těch smutných příběhů zažívali co nejméně.
A aby opravdový trvalý a šťastný domov s milující rodinou našla všechna narozená štěňata a nejen budoucí šampioni!

Ing. Monika Soukupová 2019