Československý vlčák - Chov

Posuzování exteriéru

• 

 

Konstituční typy - výklad

(Zdroj: Kynologická příručka pro rozhodčí, chovatele, vystavovatele, autorů: Jaromír Dostál, Karel Hartl, Milena Hřebíková, Josef Němec, Vladimíra Tichá)

Konstituce – je neměnný tělesný stav, vyplývající z dědičného základu a ovlivněný životním prostředím. Spojuje v sobě nejen exteriérové, ale i psychické vlastnosti psa. V chovu psů je popisováno pět konstitučních typů, do kterých lze zahrnout jednotlivá plemena psů nebo jejich skupiny.

Lymfatický konstituční typ – jedinec tohoto typu se pozdě a pomalu dotváří. Mívá spíše krátkou a širokou hlavu, pro kterou jsou typické velké měkké pysky. Trup je kulatý, končetiny v poměru k mohutnosti těla kratší. Podkoží se silně vyvinutým vazivem je podkladem pro volnou, spíše silnou kůži. Svaly jsou sice objemné, ale nejasně ohraničené. Pes je málo pohyblivý. Exteriérovým znakům odpovídá i povaha jedince. Je hůře cvičitelný, protože návyky si upevňuje velmi pomalu. Celkem působí dojmem těžkého, málo vzrušivého psa.
Typický představil lymfatického konstitučního typu je : neapolský mastin – pro představu.
U ČSV se tento konstituční typ nevyskytuje. Pokud ano, byl by vylučující vadou.

Hrubý konstituční typ – sem patří mohutní jedinci s hrubou hlavou. Hlava je v lících široká, mohutná, pysky silně vyvinuté. Krk je spíš krátký, tělo pevné a objemné.  Tlustá kůže pevně přiléhá k podkoží. Svaly jsou mohutné. Končetiny bývají v poměru k mohutnosti těla kratší, s nevýrazným zaúhlením a nepříliš prostorným pohybem. Psi hrubé konstituce jsou obecně lépe cvičitelní, než jejich lymfatičtí kolegové. Vytváření návyků není nijak rychlé, ale bývá trvalejšího rázu. Jsou většinou velmi odolní proti vlivům vnějšího prostředí a jsou výborně přizpůsobiví. Typickým představitelem hrubého konstitučního typu je rotvajler. U ČSV se čas od času tento konstituční typ vyskytuje, je považován za vadu.

Pevný konstituční typ – je charakteristický výborně vyvinutou kostrou střední síly. Feny se jasně odlišují od psů. Hlava je středně silná, suchá, většinou stejně dlouhá v části obličejové a lebeční. Středně silný krk je dobře osvalený a bez přebytku volné kůže. Navazuje na pevný hřbet. Linie hrudníku a slabin je klenutá. Končetiny jsou delší, výborně zaúhlené. Tenká, spíše jemná kůže pevně přiléhá k podkoží. Vyrovnanému exteriéru odpovídá i povaha. Sem patří jedinci mající pevné nervy, nejsou bezdůvodně agresivní a dobře se cvičí. Z hlediska výkonu se jedná o nejvhodnější konstituční typ. Jeho představiteli jsou např. plemena kontinentálních ohařů, německý ovčák a československý vlčák.
Československý vlčák, tak jak uvádí standard je pes pevného konstitučního typu, více než středně velký, obdélníkového rámce. Stavbou těla, pohybem, osrstěním, barvou srsti a maskou připomíná vlka!

Suchý konstituční typ – v tomto případě je kostra spíše jemnější. Kosti jsou dlouhé, v průřezu oválné. Pohlavní výraz  musí být výborně vyjádřen. Hlava je delší, úzká, čelisti nejsou mohutné. Pysky jsou tenké, suché a přiléhavé. Krk bývá vysoko nasazený, Hřbet je krátký. Tenká kůže dobře přiléhá. Svaly jsou dlouhé a suché. Většinou se jedná o kvadratické, vysokonohé, dobře zaúhlené jedince a pohyblivé jedince. Povaha je zvětší části silně vzrušivá – cholerická. Představitelem suchého konstitučního typu je např. dobrman, greyhound, foxteriér.
U ČSV je suchý konstituční typ považován za povolený, nikoliv žádoucí extrém, který není penalizován. Poměrně často můžeme psy tohoto konstitučního typu v populaci ČSV vidět.

Jemný konstituční typ – zahrnuje jedince s jemnou až slabou kostrou. Na kulovitou lebeční část hlavy navazuje kratší morda se slabými čelistmi. Oči bývají vypouklé a poměrně velké. Krk je kratší. Končetiny se slabšími kostmi nejsou dostatečně zaúhlené. Kůže je velmi tenká a těsně přiléhá k málo vyvinutému podkoží. Často se vyskytují anomálie degenerativního typu. Povaha je nervózní až bázlivá. Vrhy bývají  málopočetné.
Typickým představitelem  jsou trpasličí rázy některých plemen.

U ČSV se tento konstituční typ nevyskytuje v čisté formě!
Na některých jedincích lze však popsat a pozorovat náznaky a degenerativní změny (např. jemná konstituce, nedostatečné osrstění či poruchy imunitního systému, ale také vystouplé oči, velmi výrazný stop a vypouklé čelo, krátký zašpičatělý čenich a jemné čelisti), jako následek tzv. inbrední deprese (ztráta vitality u potomstva, projevující se při páření blízce příbuzných jedinců. Projev působení mnoha škodlivých genů v homozygotním stavu a obecně nízké úrovně heterozygotnosti.) Způsobené nevhodným řízením plemenitby a stupňováním příbuzenské plemenitby na populárního plemeníka Repa.

Všechny výše popsané konstituční typy se nemusí vyskytovat pouze v čisté formě. Často se vzájemně prolínají. U ČSV zcela běžné. Při hodnocení se pak uvádí jako první typ, ten, který převládá.
Př. Pevně – hrubý.

 Krátký výklad standardu ČSV
autor: ing. KAREL HARTL

ČSV ideálního typu. Krásný výraz, uložení, tvar, barva oka standardní. Pes správných tělesných proporcí, standardního úhlení celkové stavby těla. Jednoduše velmi pěkný a typický představitel plemene v letní srti. Nutno dodat, že odstín vlkošedé barvy nemá na posouzení žádný vliv.

Tak takhle by jistě ČSV vypadat neměl! Nedostatečný výraz a maska, příliš krátká, otevřená lehce se vlnící srst. Ošklivé "nálevky" na loktech. Byť proporce odpovídají standardu, lze tohoto jedince označit za nežádoucí typ.

 

Přestože standard plemene je dán a každý rozhodčí pro dané plemeno jej musí znát, dochází při posuzování exteriéru psů na výstavách ke značným rozdílům.

K rozdílům v hodnocení jednotlivých částí těla ale i v celkovém hodnocení zvířete. Příčinou je především neúplná znalost standardu a subjektivní názor na plemeno. Nemalou roli hraje i nedostatečná praxe při posuzování daného plemene, zejména když se toto plemeno vyskytuje ojediněle a posuzovatel nemá možnost porovnání většího počtu jedinců se standardem představitelů plemene.To platí v plné míře o ČSV, kteří jsou prakticky stále málopočetným plemenem. (Dnes r. 2022 neplatí) Na speciálních výstavách, kde posuzují zpravidla rozhodčí - specialisté a rozhodčí, kteří spolupracují s chovatelským klubem, k takovým rozdílům v posuzování zpravidla nedochází. K tomu slouží i způsob psaní posudku na speciální karty vydávané KCHČSV. (dnes r. 2022 se karty KCHČSV při posuzování ČSV už nepoužívají)

A s jakými nedostatky v rozporu se standardem se v posuzování ČSV na výstavách nejčastěji setkáváme?
Při všeobecném popisu psa se zaměňuje pevná konstituce s konstitucí suchou či jemnou a nebo naopak hrubou.
U psů se ustálilo pojmenování pěti konstitučních typů: lymfatický (př. Neapolský mastin), hrubý (př. Leonbergr) pevný (př. ČSV, NO) suchý (př. plemena chrtů) jemný (př. italský chrtík). Uvedené konstituční typy se nemusí vždy vyskytovat s jasnými znaky. Proto se v charakteristice mohou uvádět názvy obou typů, při čemž se na prvním místě uvádí jméno toho typu, který převládá. Př. Konstituční typ pevně-hrubý.
U ČSV se předpokládá konstituční typ pevný. Za přípustný lze považovat typ suchý s dobře vyjádřeným pohlavním dimorfismem.
Při posuzování se můžeme setkat i s přešlechtěnými typy. Taková zvířata se odchylují výrazně od standardu. Mají jemnou kostru s kohoutkovou výškou na a nebo pod přípustnou hranicí. Horní hranice kohoutkové výšky u ČSV neexistuje a tak označovat zvířata za "příliš velká" a podobně - nelze!
Důležitý je soulad proporcí!
ČSV je obdélníkového rámce s poměrem kohoutkové výšky ku šikmé délce těla 9 : 10. Rozhodčí musí mít správnou představu o těchto rozměrech a to může získat pouze praxí při měření psů na bonitacích. To platí i o délce lebky k délce tlamy, která je 1,5 : 1.

Hlava musí vyjadřovat pohlaví zvířete. Čelo je mírně klenuté, stop mírný, rovný nos a pevné dobře pigmentované pysky. Nepatrně otevřený koutek zvláště u samců, lze připustit. Tlama nesmí být těžká. Chrup je požadován úplný tj. 42 zuby. Zuby jsou silné, dobře vyvinuté. Malé drobné zuby jsou nedostatkem.

obr. č.1 - ČSV - pes s dobře vyjádřeným pohlavním dimorfismem, ovšem s příliš těžkou tlamou a otevřeným koutkem - hodnotí se jako vada. Na obr. č.2 je ČSV - pes s nerovnou linií nosu tzv. klabonosem a příliš slabou spodní čelistí - hodnotí se jako vada. Standard předepisuje rovnou linii nosu. Obr.č.3. kulovitá hlava s příliš krátkými čelistmi a netypickým výrazem - hodnotí se jako vada.  

Typické hlavy psa a feny ČSV se správně vyjádřeným pohlavním dimorfismem, s výborně uloženým okem požadovaného tvaru a barvy.    

Oči. Zde je nutno ujednotit hodnocení barvy. Oko má být úzké, šikmo uložené jantarové barvy. Standard připouští různé odstíny světle hnědého zbarvení, tak jak je v různých odstínech zbarven jantar. Oko tedy nemusí být vysloveně žluté.
Délka ucha je stanovena standardem: ne delší, než 1/6 kohoutkové výšky. Ucho musí být krátké. Dlouhé, široké, měkké, rozvěšené ale i vysoko nasazené či jakkoliv netypické uši je nutno hodnotit jako vadné.

V posuzování linie hřbetu nebývají velké rozdíly. Pouze v linii zádi není jednotnost. Vizuálně má být záď krátká, téměř rovná s vysoko nasazeným ocasem. Při výrazně skloněné zádi nelze mluvit o vysoko nasazeném ocasu.
Občas rozhodčí zapomínají na hodnocení délky ocasu. V klidu je ocas spuštěný kolmo dolů a ocasní obratle nepřesahují hleznový kloub. Ocas je rovný. V dnešní době se velmi často vyskytují na ocase ČSV různé háčky, vlnky a zálomky - hodnotí se v přímém poměru k rozvoji vady. Vadou je ocas výrazně točený, překlopený a nesený nad linnií hřbetu. (Ve vzrušení může být nesen srpovině vzhůru - je třeba vyhodnotit psychické rozpoložení psa).
Při posuzování hrudních končetin někteří posuzovatelé nekladou dostatečný důraz na délku nadprstí a předloktí.
Tzv. index výšky je u ČSV 55 % - délka přední nohy k lokti ku kohoutkové výšce x 100.
Samotný postoj hrudních končetin musí být úzký s ideálně vně vybočenými tlapami a dobře pigmentovanými drápy.

úzký postoj předních končetin u vlka a psa ČSV

Zaúhlení pánevních končetin přesně popisuje standard. Odhad a posouzení úhlení je závislé především na zkušenosti rozhodčího.
Pokud pes stojí oběmi pánevními končetinami v rovině a v přirozeném postoji, měla by kolmice spuštěná ze sedacího hrbolu procházet středem hleznového kloubu. Pokud prochází před hleznovým kloubem a protíná tlapu, je toto úhlení přípustné.

Mechanika pohybu psa často závisí na prostoru, který má pes k dispozici a na samotném předvedení.
Má - li ČSV předvést nízký a prostorný klus, musí mít dostatečný prostor a rychlost. Jinak nelze objektivně tento znak posoudit. Pro lehkost, pružnost a celkovou harmoničnost pohybu musí mít posuzovatel "oko". Způsob pohybu ČSV se má co nejvíce podobat pohybu vlka. Mimochod v kroku je standardním charakteristickým způsobem pohybu ČSV a rozhodčí by neměli zapomínat samotný krok u ČSV posoudit.

Srst.
Standard vyžaduje mohutnou podsadu, kterou uzavírají rovné pesíky. Osrstěny by měly být vnitřní strany stehen, břicho a meziprstí. Je pochopitelné, že se musí brát ohled na roční období. Srst nesmí být jemná, příliš krátká, otevřená či zvlněná. Nepatrné zvlnění na hřbetě u jinak kvalitní srsti není na závadu.

Na první fotografii je mladý pes jehož tělesný vývoj není ukončen, proto bez komentáře, srst je však na hřbetě otevřená a vlnitá! Na fotografii č.2 je fena s velmi špatnou kvalitou zimní srsti a ridgem táhnoucím se po celém hřbetě. Na fotografii č.3 je Canis lupus v zimní srsti - pro srovnání - Nádherné funkční osrstění umí vytvořit jen matka příroda. Naše šlechtitelské snahy za ní občas pokulhávají. Obr.4 je pes ČSV s výbornou kvalitou zimní srti, s výborně vyjádřenou podsadou, srst tvoří na krku mohutnou hřívu, s dobře osrstěným ocasem a břichem.

Odstíny vlkošedé barvy se pohybují od stříbřitěšedé přes žlutošedou až po tmavěšedou s charakteristickou světlou masku na hlavě, krku a předhrudí. Žádný odstín vlkošedé není nadřazen. O tom, který pes bude hodnocen jako nejlepší, nesmí rozhodovat odstín či sytost vlkošedé barvy, ale především vyváženost proporcí, výraz hlavy, pohyb, kondice a v neposlední řadě temperament a povaha předváděného zvířete!
Všechny odstíny vlkošedé barvy jsou přípustné.

Veškeré nedostatky vady či vylučující vady přesně popisuje standard. Ty platí především pro posuzování na výstavách. Pro zařazení zvířat do chovu je určující stav populace a úroveň šlechtění určité země, ve které je plemeno chováno. Podmínky pro zařazení zvířat do chovu v ČR stanoví chovatelský klub, který kromě exteriéru a povahy se dále zabývá sledováním a kontrolou zdraví populace československých vlčáků.

--------------------------------------------------------------------------------------------------