Mohu se stát majitelem československého vlčáka? Aneb jsem začátečník.
Tak tuto otázku velmi často slýchám od nových zájemců o štěňata ČSV. Není skutečnost, že jsem úplný začátečník v oboru kynologie na překážku? Tady je můj osobní názor a pohled na celou otázku.
Československý vlčák není ve svých základních potřebách o nic jiný, než jiná plemena psů a v jeho chovu, jako takovém, není potřeba hledat nic výjimečného. Každé plemeno má jistě svá určitá specifika jimiž se jedno plemeno odlišuje od druhého a právě jejich specifika vyvolávají v lidech jistý druh nadšení a touhu, pro kterou si je pořizují. Proč jste se právě Vy rozhodli pro plemeno československý vlčák? Odpověď nechám na Vás.
Jste úplný začátečník? Nevadí, dle mého názoru to není zas tak důležité. Kolikrát denně štěně krmit, čím, kde štěně umístnit, kolikrát a jakou vakcínou očkovat atd. atd. vám sdělí váš chovatel. Obecné informace najdete v odborné literatuře a v neposlední řadě vám se zdravotními otázkami poradí váš veterinář. Určitě je lepší se raději nejdříve ptát, než začnete experimentovat a psa si pořídíte. Faktem je, že se odpovědi na určitá témata mohou různit. Důvěřujte člověku - odborníkovi, úspěšném v chovu ČSV s letitými praktickými zkušenostmi s chovem a výcvikem. Dnes, díky internetu, najdete rychle odpovědi na své otázky a dobrá rada má opravdu cenu zlata. Člověk se musí ale naučit množství informací filtrovat a oddělovat užitečné od nesmyslů a "bludů."
To, co nenajdete nikde, ani v žádné literatuře a co není možné se nikde a nikdy prakticky dokonale od nikoho naučit, je vrozená schopnost vnímat, reagovat, chápat, být autoritou a mít v sobě dostatečně velký kus zodpovědnosti! Zkrátka mít v sobě dostatek přirozeného citu a schopnosti komunikovat se svým čtyřnohým přítelem. Trpělivosti a důslednosti se může člověk při troše snahy naučit.
Někteří lidé chovají psy mnoho let a přesto nikdy dobrými majiteli, chovateli a psovody nebyli a zřejmě se jimi nikdy nestanou! Byli špatnými začátečníky, bez talentu a bez všech výše uvedených vlastností a ani léta strávená rušným kynologickým životem z nich dobré psovody neudělala.
Na straně druhé znám majitele, kteří své psy vychovali jen jakoby mimochodem. Řídili se intuicí, citem, zdravým selským rozumem a světe div se, ono to vyšlo. Většina takovýchto lidí však nemá žádné či přehnané ambice, chtějí psa jako společníka – partnera. Čévéčka s takovýmito lidmi prožijí celý život a souhra a vzájemné porozumění je cítit z obou.
Bohužel, asi nejhorší zkušenosti jsem měla paradoxně s „profesionálními“ kynology či psovody, kteří měli dlouholeté zkušenosti s jedním plemenem (ne ČSV) a štěně vlčáka si pořídili. Nechci rozhodně házet všechny do jednoho pytle, není vše jen černé a bílé, ale někteří z výše uvedených používají neúnavně na všechny psy jednu a tu samou metodiku výcviku. Mají konkrétní představy o tom, co by pes a v jakém věku měl zvládat. Většinou jim chybí schopnost přizpůsobit se tempu a povaze zvířete. Ono je velmi jednoduché po určité době neúspěšné výchovy a výcviku říci: "Ten pes je na nic.!" A zbavit se ho.
Začátečník je nepopsaná kniha. Talentovaný začátečník je pro štěně ČSV výhrou. A i když má začátečník jakousi představu o tom, co by měl pes asi umět a znát, zcela přirozeně se přizpůsobuje povaze a vývoji štěněte. Učí se oba. Štěně i jeho majitel. Začátečník je zpravidla ve všem velmi poctivý, dbá rad chovatele, veterináře, nic neošidí. Svého první psa miluje, ať je jakýkoliv. Nato, že začátečník může být skvělým majitelem a psovodem československého vlčáka existuje mnoho důkazů. Znám dnes už letité majitele a chovatele ČSV, jejichž prvním psem se kterým začínali bylo právě "čévéčko." Složili s ním mnoho zkoušek z výkonu (i těch nejvyšších)!
Nejdůležitější je nenechat se ničím a nikým odradit a otrávit! Občas stačí používat zdravý selský rozum, brát svého psa trochu s nadhledem a nehledat problémy tam, kde nejsou. Já prostě věřím na to "něco" co v lidech prostě je a nebo není!
Závěrem
Každý zájemce o štěně by měl pečlivě zvážit své schopnosti, podmínky, priority a popřemýšlet o tom, kolik času bude ochoten svému psu obětovat. Uvědomte si, Váš pes bude žít minimálně deset možná i šestnáct let a Vy jste ten, kdo bude určovat a nést zodpovědnost za kvalitu a délku jeho života! Žádný pes si nezaslouží být zavržen a opuštěn svým majitelem. Tím méně, že z něj nevyrostl výstavní šampión, výcvikový fenomén či úspěšný plemeník, ale jen "šedivá myška" či "černá ovce" rodiny.
Ing. Monika Soukupová