Podkategorie

• Československý vlčák

  Počet článků:

  6

• Chov

  Počet článků:

  9

• Odchovy
  
  
  

  Chovu československého vlčáka se věnujeme od roku 1989.

  
  Informace o jednotlivých vrzích nejsou kompletní a nebo chybí úplně, omlouváme se. Stránky jsou ve výstavbě!

  Počet článků:

  44

• Chovné feny

  Počet článků:

  10

• Zdravotní témata

  Počet článků:

  4

• Příběhy

  Alina 

  Jmenovala se Asta z Tondova, ale nikdo jí nikdy neřekl jinak, než  „Alina.“

  (Jak jsme si svého prvního československého vlčáka pořídila, si můžete přečíst ZDE :0)

   

   

  Alina byla výjimečná psí osobnost, což jsem sice jako každý správný majitel tušila :0) ale s odstupem let a množstvím zvířat, která jsem poznala, vychovávala a snažila je „ formovat „ k obrazu svému, docenila ještě o mnoho více.

   

   Alina uměla výborně aportovat a to naprosto vše, od všemožných hraček, klasického aportu až po malé mince. Prostě zvedla a přinesla vše, co jí bylo mnou hozeno. Uměla dohledávat ztracené kovové obojky, své a nebo jiných psích kamarádů, které ztratili v zápalu hry….řekla jsem jen „ hledej aport „ a ona prostě hledala cokoliv mého a nebo se známým pachem.

  Je třeba dodat, že Alina nebyla žádný náruživý aportér a za míčky a klacíčky, nikdy neběhala.

  Klasický aport měla poctivě a pomalou naučený metodou přes „ pešky „ spojené s obranou. Alina byla rozený obranář, ne aportér.

  Aport byl pro ni cvik, jako mnoho jiných, ne zábava.

   

  Bydlela jsem na vysokoškolské koleji VŠZ (dnes ČZU) v Suchdole a Alina měla postavený kotec na pokusném poli, pana docenta Jandury, který byl od té dobroty a několika studentům své psy ubytovat u něj povolil.

   

  Jedno odpoledne jsem šla opět za Alinou, za mnou šel můj přítel, který nesl celý svazek klíčů, od koleje, pozemku s kotci, domova…...V půli cesty se otočil a odcházel kamsi a klíče mi hodil!

  Hodil je však na velkou vzdálenost, v poměrně nepřehledném terénu. Samozřejmě naprosto špatně letěly „ kamsi „ …. Tušila jsem kam dopadly, všude však kopřivy, keře, stromy. Byla jsem bezradná. Přítel se vrátil a hledal…Já jsem přelezla plot na pozemek a šla jsem si pro Alinu, jejíž kotec nebyl zamčena na zámek. Plot jsme spolu „přeskočily“ a šly hledat klíče.

   

  Několikrát jsem jí v místě předpokládaného dopadu dala povel „ hledej aport „ a ona hledala…..Hledaly jsme obě, já už lehce, později více ztrácela nervy. Alina se neustále vracela k jednomu místu, blízko vzrostlého stromu, jakoby tam něco bylo…Ale nebylo, já klíče neviděla. Ukázala jsem jí jinam a „ hledej aport! „ Alina se vrátila na to samé místo a lehla si.

  Já už naprosto zoufalá domnívající se, že Alina hledání vzdala, jsem jí okřikla a zavelela drsně ještě jednou „ hledej aport!“  To prozíravé a bystrými smysly obdařené zvíře se jen zvedlo, opřelo se předními packami o strom a hledělo upřeně kamsi do větví... Přišla jsem k ní, pohladila ji po hlavě a ještě jednou řekla.“ hledej, prosím…“ ……….podívala jsem se tam, kam ona a ty klíče, v těch větvích nad ní visely…..

  Počet článků:

  4