Czech Danish Dutch English Finnish French German Italian Polish Russian Spanish

Saarloosův vlčák - historie plemene

Mr.SaarloosGerard Fleur1záchranář SAVSAV fena hlavaSaarloss pár

Saarloosův vlčák
Saarloos Wolfhond (od roku 1993 také Saarlooswolfhond)
Saarloos Wolfdog

 

Saarloosův vlčák je plemeno relativně mladé i když o více, jak 20 let starší, než nám více známý vlčák československý.
První kříženci vlka a psa se narodili v Holandsku roku 1936. Duchovním otcem myšlenky vzniku tohoto plemene byl velký milovník přírody, pan Leendert Saarloos (16.11. 1884 – 13.1. 1969), který šlechtění a propagaci tohoto plemene, obětoval téměř celý svůj život. Jeho snem, bylo vytvořit ideálního pracovního a především „nedegenerovaného“ psa.

Ke svému pokusu koupil evropskou vlčici "Fleur" ze ZOO Blijdorp v Rotterdamu a jako otce štěňat zvolil svého německého ovčáka Gerard van Fransenum
(Axel v.Stubersheim x Wotan´s Irmhild) jehož předci sloužili v první světové válce.
Fleuřina rodina evropských vlků pocházela ze Sibiře a to byl i důvod, proč některým z kříženců a později saarloosovým vlčákům, byla na její počest dávána ruská jména.

První vrh kříženců Fleur a Gerarda se narodil na jaře 1936. Bohužel, všechna štěňata uhynula během prvního měsíce na psinku. Leendert Saarloos pokračoval v dalším křížení, ale stále odmítal své psy vakcinovat a během následujících let mu uhynulo na toto onemocnění mnoho štěňat, včetně první vlčice Fleur.
Všechny následující matky - vlčice - pojmenovával L. Saarloos opět "Fleur" a kolem počtu vlků použitých při šlechtění, není jasno dodnes. Některé prameny hovoří dokonce o 4 – 6 vlčicích.

Koncepce L. Saarloose bylo vytvořit hnědě zbarveného „evropského vlčáka" a v jeho chovných plánech mu později pomáhal holandský genetik Dr. L. Hagedoorn. Pan Saarloos sám, byl vždy přesvědčen o kvalitách vlčáků a přestože jich mnoho bylo stále velmi plachých, již v roce 1942 požádal o registraci vlčáků holandskou kynologickou oranizaci Raad van Beheer.
Všechny materiály byly vráceny. Jeho čtvrtinoví a poloviční vlci, byli stále velmi nevyrovnaní, co se povahy a především exteriéru týče a nepříliš se odlišovali od ostatních, již registrovaných plemen.


Pan Saarloos sám nikdy nekladl důraz na exteriér. Jeho základním kritériem a podmínkou pro chov byla povaha! I přesto, byli jeho vlčáci z hlediska exteriéru pro mnohé úžasnými psy s pružnou chůzí, jemnou srstí a kohoutkovou výškou až kolem 75 cm, kteří v těch, jež se s nimi setkali, zanechávali hluboký dojem!


L. Saarloos se snažil své vlčáky prosadit, jako policejní a zachranářské vodní psy. Avšak bez větších úspěchů.
Začátkem padesátých let zřídil v Dordrechtu školu na výchovu vodících slepeckých psů a sám své vybrané vlčáky trénoval. Někteří se ukázali, jako mimořádně vhodní pro tuto činnost, byli velmi inteligentní a učenliví a doba samotného výcviku byla o mnoho kratší, než u ostatních plemen psů. Jako průvodce vychoval a vycvičil jednoho vlčáka i pro svoji nevidomou manželku.
Selekci na povahu prováděl L. Saarloos vždy důkladně, ale přes všechny snahy a selekci se stále rodilo velmi mnoho vlčáků plachých, nedůvěřivých a nejistých v neznámých situacích. Pro tyto vlastnosti se stali SAV později, jako slepečtí psi, zcela nepoužitelní.
V roce 1963 Leendert Saarloos žádal podruhé o uznání tehdy "evropských vlčáků" holandský Raad van Beheer, bohužel, znova mu byla registrace zamítnuta!


Koncem šedesátých let byla zrušena i jeho škola vychovávající vlčáky, jako slepecké psy a 13. ledna 1969 ve věku 84 let, pan Leendert Saarloos umírá.


Po jeho smrti došlo k úplnému propadu tohoto plemene. Jeho chovatelskou stanici se jménem“ van de Kilstroom“ s velkým problémy vedla tehdy jeho teprve 17 - ti letá dcera Marijke se svojí nevidomou matkou. Mnoho zvířat bylo umístěno v nouzových podmínkách, u přátel a nadšenců..... V chovu se pokračovalo více méně neplánovitě a pravděpodobně došlo v těchto letech i k přilití krve aljašského malamuta.
Přežití vlčáků se zdálo být otázkou času.
Našli se však zarytí nadšenci a milovníci tohoto plemene a především díky nim, se podařilo registraci vlčáků u Raad van Beheer prosadit! A i když se toho pan L. Saarloos již nedožil 5. června 1975 byli vlčáci zapsáni do holandské plemenné knihy a na počest svého tvůrce byli „evropští vlčáci“ přejmenováni na "SAARLOOS WOLFHOND"
Nekontrolovaný chov se zastavil a Zaska van de Kilstroom se stala „ předlohou “ k napsání standardu. V roce 1981 byl Saarloosův vlčák registrován FCI. Standard No. 311.1 FCI skupina 1.

 

L.Saarloos Fleur und GerardMarijke a SaarloosZaska van de Kilstroom
obr.č.1 L.Saarloos s Fleur a Gerardem     obr. č.2 Marijke a L.Saarloos      obr.č3 Zaska van de Kilstroom


Povaha.
Přestože přes 300 vlčáků bylo trénováno, jako slepečtí vodící psi a někteří i byli pro tuto činnost využíváni, není dnes saarloosův vlčák kvalifikován, jako pracovní pes. Obrovské úsilí samotného L. Saarloose trénovat a používat vlčáky, jako policejní či záchranářské psy selhalo, přestože někteří jeho vlčáci splnili testy policejních psů. Jeho oblíbený pes Yro, (který byl použit v roce 1963, jako poslední při křížení „Fleur II" a znovu přilití vlčí krve) měl složeny záchranářské zkoušky.
Vlčí původ je však silnější, než by se na první pohled mohlo zdát…….a saarloosův vlčák si toto dědictví nese již mnoho generací.


Dnešní saarloosův vlčák je společenský a rodinný pes s velmi jemnou a citlivou povahou, přestože je tak trochu tvrdohlavý. K cizím lidem je rezervovaný, pro někoho možná zbabělý. To, co však platí pro vlky již staletí, platí pro saarloose také : 
„Radši 100x zbabělý, než 1x mrtvý!" Opatrnosti není nikdy dost.


K lidem, kteří si získají jejich důvěru, jsou neobyčejně milí, přítulní a odevzdaní. Jejich mazlení spočívá v co nejtěsnějším kontaktu s člověkem, položí si hlavu do klína, či se na vás namáčknou celou svou vahou a nekonečně dlouho setrvávají ve strnulé blaženosti.
K dětem jsou velmi jemní, citliví a nikdy nejsou a nesmí být agresivní! Jakákoliv forma agresivity je vylučující vadou.
Milují doslova každou psí společnost a zcela bez problémů se začlení do jakékoliv „zdravé“ psí smečky. Přesně ví, kde je jejich místo a co si ke kterým členům mohou či nemohou dovolit. Jejich mimika a řeč těla jsou natolik výrazné, že se velmi rychle naučíte svému saarloosovi rozumět.


Mnoho neštěkají, ale štěkat umí a pokud žijí ve smečce, rychle se to od ostatních psů učí.
Saarloosův vlčák je absolutně nevhodný pro člověka se sklony k tvrdému zacházení či využívání kontrastních a donucovacích metod při výcviku!
Násilím se u těchto psů ničeho nedosáhne!


K výchově a výcviku je třeba použít pozitivní motivaci. Plná kapsa pamlsků a stále dobře naladěný trpělivý páníček, je to pravé. Saarloosův vlčák je vhodný na dlouhé procházky do přírody, ale zrovna tak nepohrdne posezením u televize, kde s nekonečnou trpělivostí a přitulen k vám, vydrží ležet celé hodiny.
Štěňata velmi ráda okusují doslova cokoliv a tak nechat štěně samotné doma se rozhodně nedoporučuje. Oplocený pozemek či kotec na dobu nezbytně nutnou pokud jste v práci, je k umístění saarloose ideální.
Saarloosovi vlčáci jsou velmi silně citově vázáni k lidem a prostředí, které znají. Nesnáší změny, jízdě autem se musí učit. Tak, jako všechno v jejich životě i jízdu autem je nutné spojit s něčím příjemným. Pokud budete jezdit jen k „veterináři“ již potřetí svého psa do auta nedostanete! Jsou velmi inteligentní, doslova čtou vaše myšlenky a jednu chybu již podruhé nezopakují. Jejich chování je kontrolováno daleko více vrozenými instinkty, než vůlí člověka, přestože své pána nade vše milují, jsou velmi samostatní!

Skupina SAV Dánsko


Podobně, jako u československého vlčáka, je zapotřebí štěně dokonale a včas socializovat. Období mezi 3 až 16 týdnem jejich života je velmi důležité.
V tomto období je nezbytně nutné, aby štěňata byla brána do ruky co největším počtem osob a všechny zážitky a podněty byly pozitivní. Úloha kvality výchovy během prvních týdnů a i celého prvního roku života saarloosova vlčáka, je velmi důležitá a zanedbaná socializace, se nikdy již nedožene.
Je třeba však vědět, že i sebelepší socializace, vrozené vzorce chování nezmění!

Barva
Standard saarloosova vlčáka popisuje tyto barvy:
- Vlkošedá ve všech odstínech – wolfsgrey –
- Hnědá ve všech odstínech – aqutibrown – které se říká „bos" či forest brown (lesní
hnědá)
Světle krémová až po čistě bílou.
Vlkošedá a bílá zvířata mají černě zbarvený nos, víčka, pysky. Drápy mohou, ale nemusí být černé. 
Hnědá a krémová zvířata mají zpravidla nos, pysky, víčka a drápy barvy játrové.

vrh barvyTagos_TimberweisserSwh100saarlooscreme
Na obr.č.1 jsou vidět v jednom vrhu všechny přípustné barvy. Na obr.č. 2a 3 je bílý Tagos Timber van Asthado. Obr.č.4 Krémově zbarvený SAV

Bíle zbarvení sarloosovi vlčáci jsou velkou vzácností a prakticky se již nerodí. Nositeli genů pro bílou barvu, byli staří němečtí ovčáci (neplést s albinotismem, kde pigment zcela chybí) použití při šlechtění tohoto plemene. (Dnes má patronát nad bílými ovčáky, ze kterých se postupem doby vytvořilo samostatné plemeno Švýcarsko, v nedávné době byli však známi pod názvem americko – kanadský bílý ovčák.)
Za nositele těchto genů u saarloosových vlčáků jsou považováni psi Yro van de Kilstroom, oblíbený pes L.Saarloose, Caro a jeho syn Oskar, Nimrod a Urba. Vyjmenovaní psi se velmi často vyskytují v průkazech původu saarloosů a posledně jmenovaný pes Urba se vyskytuje prakticky ve všech.
Vzhledem k preferování zejména vlkošedé barvy a v některých zemích hnědé barvy, se bílí saarloosovi vlčáci již od roku 1986 nerodí. Dva poslední bíle zbarvení SAV žijící v Holandsku a registrovaní holandskou asociací SAV - NVSWH - Tjaary Twitjana van Asthado zemřela v roce 1999. Poslední bílý saarloosův vlčák - Tagos Timber van Asthado zemřel v roce 2000.

Velkou vzácností a překvapením bylo tedy narození bílé fenky 12.3. 2003, která se jmenuje Yukawitte Yosemite Timberley!

witje3_met_myrthe
Narození  "Yukawitte Yosemite Timberley" bylo považováno za senzaci

Zdraví.
Saarloosův vlčák by měl být energický, vytrvalý a zdravím překypující pes. Hlavním kritériem pro chov musí tedy být jeho dobré zdraví, funkční a harmonická tělesná konstituce. Jsou dlouhověcí ovšem podobně, jako divoká zvířata, jsou velmi citliví na léky, speciálně pak na anestetika a každý majitel a chovatel saarloose toto musí vědět a seznámit s tím svého veterinárního lékaře.
Populace saarloosových vlčáků v zahraničí je z geneticky podmíněných chorob kontrolována na PRA (progresivní atrofii sítnice), DM (degenerativní myelopathie) dwarfismus, v některých státech se kontroluje i DKK.

Saarloosův vlčák je povážován za plemeno vzácné a kromě země původu Holandska, není příliš znám. V nedávné době byla do ČR importována první hnědě zbarvená fenka jménem Wolfsírius Covername Iris z Finska. Toto plemeno zastřešuje v České republice Klub chovatelů málopočetných plemen psů.

Wolfsírius Covername Iris:

Iriska 3 týdnyIriska 9 týdnůIriska portrétIriska 10 měsíců
3 týdny                                  9 týdnů                                    6 měsíců                                              10 měsíců


Za poskytnutí informací a fotografií patří velký dík Claudii Shröder, Cornelii Keizer a Suski Turkkile z Finska, chovatelce mé Wolfsirius Covername Iris.

ing. Monika Soukupová

 



Tvorba stranek pro chovatele

Copyright © Monika Soukupová "z Molu Es" All Rights Reserved. Design by moonbarks.