Czech Danish Dutch English Finnish French German Italian Polish Russian Spanish

Československý vlčák - Chov

Příbuzenská plemenitba u ČSV, COI, AVK, zdraví a jiné

 

Průkaz původu ČSV 1986 - Asta z Tondovaprůkaz původu - generace předků 1994 -  Amálka od BuližníkuPrůkaz původu ČSV 2015 průkaz původu ČSV 2015 - generace předků

Důležitým chovatelským dokumentem v chovu psů je rodokmen, průkaz původu, pedigree či slangově „papíry“, který nám dává přehled o tom, jaké konkrétní předky má náš pes. Rodokmen je především doklad o původu psa. Plemenná kniha ČKS vydává čtyřgenerační rodokmen se jmény předků a zápisovými čísly konkrétní plemenné knihy FCI. Rodokmen zpravidla obsahuje i velmi důležité informace, jako jsou výsledky zdravotních testů, HD, ED, DM, atd., bonitační kód, výstavní tituly, zkoušky z výkonu, informace o sourozencích. To je jistě velmi důležité, ale poskytuje nám i informace o chovatelských praktikách, které byly použity v předešlých generacích.

 

Pro výpočet některých parametrů, které charakterizují některé chovatelské postupy (příbuzenská plemenitba), se používá výpočet koeficientu příbuzenské plemenitby COI – coefficient of inbreeding a koeficient, který klasifikuje úbytek předků AVK – Ancestor loss coefficient .
Pro výpočet těchto parametrů je dobré použít rodokmen minimálně pětigenerační, který dnes snadno najdete na internetu. K výpočtu vám pomohou dobře zpracované databáze, tudíž se nebudeme zabývat samotnými vzorci pro výpočet těchto koeficientů. Oba koeficienty se dají spočítat pro oba rodiče a jejich plánovaný vrh. Teoretické COI a AVK hodnoty se pohybují od 0 do 100 %, při čemž COI hodnota je ideální od 0 - 4 % a pro AVK je to 100-85 % (v 5 generacích).
COI nám dává představu o tom, kolikrát a na jaké pozici se v rodokmenu opakují stejní předci. Čím je hodnota vyšší, tím větší je příbuzenská plemenitba. Zde platí pravidlo, čím je COI nižší, tím pro budoucí generace lépe.
AVK udává, jaké množství navzájem nepříbuzných předků se na vzniku daného jedince podílelo. To znamená, že 100 % je, když se v rámci celého rodokmenu neobjeví žádný pes dvakrát. Mezi předky není žádná příbuznost. Ideální hodnota pro AVK je 100-85 %. Čím vyšší, tím lepší. Velké snížení AVK ukazuje na silnou příbuzenskou plemenitbu, jejímž výsledkem je tzv. homozygotnější jedinec. To je příklad liniové plemenitby, která se u ČSV hojně využívala zejména pro dosažení některých preferovaných exteriérových znaků. Z dlouhodobého hlediska to však mnohdy vede nejen k udržení žádaných znaků, ale také ke ztrátě "dobrých" genů a namnožení takových, které jsou zodpovědné za snížení celkové životaschopnosti dalších generací. Tento jev se označuje jako inbrední deprese. 

Ničivý vliv dlouhodobého inbreedingu se začíná zřetelně projevovat už při COI kolem 5 %. Při hodnotě COI 10 % již dochází k významné ztrátě vitality u potomstva a zároveň se ve zvýšené míře začnou projevovat škodlivé recesivní mutace. V důsledku toho je COI 10% hraniční hodnotou, od které se již začíná roztáčet takzvaná “spirála zániku” – exctinction vortex. Při tomto stupni inbreedingu se začínají projevovat negativní důsledky: snížená vitalita a postupně se snižující věk, kterého se psi dožívají, oslabený imunitní systém a konstituce, ztráta odolnosti vůči stresu, nižší plodnost u fen, psi ztrácí ochotu ke krytí, snížená četnost vrhů, vyšší úmrtnost štěňat a vyšší výskyt genetických defektů.
V praxi to u ČSV znamená např. to, že feny již nejsou schopny zabřeznout a odchovat štěňata. Pokud porodí, o štěňata se nedostatečně starají, mají velké úhyny v důsledku špatné péče. Nejsou ale také schopny odchovávat zdravá štěňata bez očkování na herpes virus. V populaci se vyskytuje zvýšený výskyt zvířat postižených např. demodexem, mykoplazmosou. Oslabený imunitní systém již není schopen vyrovnávat se s viry, bakteriemi a parazity, se kterými se ve svém životě setká a žije běžně každý pes. Pes s rodokmenem se zúčastňuje výstav, závodů, soutěží a všech chovatelských akcí s vysokou koncentrací psů. Imunitní systém ale nefunguje bohužel tak, jak má.
V populaci pozorujeme stále větší výskyt zvířat např. s geneticky podmíněným onemocněním slinivky, různé druhy srdečních vad, očních vad a alergií. V populaci geometrickou řadou narůstají i exteriérové neduhy ve vývoji čelistí a zubů, které jsou tolerovány neboť výskyt je běžný. Např. slabé spodní čelisti, zkřížené skusy a křivé čelisti, rozhozené a nepravidelné skusy, chybějící zuby, zuby navíc (k vidění jsou i 3 zuby navíc) a celkově slabý chrup. Vzácně dnes vidíme u ČSV např. opravdu rovný a správně nesený ocas. Různé vlnky, háčky a zálomky, ocasy příliš „vesele“ nesené, točené výrazně nad linii hřbetu jsou běžné. Drtivá většina ČSV dnes umírá na různé druhy zhoubných nádorů, mnoho z nich bohužel před 10 rokem života.
Vadně nesený ocas ČSVVelké bílé znaky u štěňat ČSVVýrazný podkus u štěněte ČSV2 řezáky navíc, 1 patologicky umístěný ve druhé řadě ČSV.P1 zdvojená - dolni čelist ČSVPředkus štěně ČSVChybějící P4 - dolní čelistAlergická reakce ČSVNormálně vyvinuté štěně ČSV a štěně postižené dwarfismem (vpravo)Nádorové onemocněni sleziny u ČSV 8 let
Můj pohled na chov československého vlčáka není pesimistický, ale ani optimistický, jsem realista neb s plemenem aktivně pracuji již 30 let.

Na otázku, jak dobře jsme sestavili chovný pár, si budeme moci ale odpovědět až na konci života psů – odchovů z konkrétního spojení. Samotný exteriér není to nejdůležitější, i když napoví mnohé.
Pro každé plemeno je naprosto primární kolika let, v jakém zdraví, s jakými neduhy a povahou se psi dožívají! Nikdo nechceme chovat nemocné a povahově špatné psy.

Z hlediska zdraví je jednoznačně nejlepší COI nižší než 5 % z 5 generací. Nad touto hranicí se již začínají projevovat škodlivé účinky a rizika, s nimiž chovatel musí nutně počítat, ať už je přínos, který tím chce získat, jakýkoliv!

Příbuzenská plemenitba přináší z hlediska upevňování konkrétních žádoucích znaků (např. barva oka, délka ucha, maska, tvar hlavy, formát atd..) dobré a rychle viditelné výsledky. Chovatel se raduje. Zda se bude z krásného psa radovat dlouhá léta i majitel, posoudíme bohužel až o mnoho let později.
Stupeň inbreedingu mezi 5 a 10 % bude mít mírný škodlivý vliv na potomstvo. Stupeň inbreedingu nad 10 % již bude mít významný negativní vliv nejen na potomstvo, ale i na plemeno jako celek.
Zdraví populace musí být vždy na prvním místě a honba za přehnaně vyjádřenými plemennými znaky bez zdraví, pozbývá význam. Příbuzenská plemenitba se používá při vzniku nových plemen na počátku šlechtění, při upevňování žádoucích znaků a plemenného typu. Dnes jsme s chovem ČSV již dál a na hazard a přílišnou míru rizika není místo.
Populace ČSV není sice již málopočetná (v Evropě se každoročně rodí více než 2 000 štěňat ČSV), ale je poměrně hodně navzájem příbuzná, vzniklá na stejných základech se stále se opakujícími psy v rodokmenu v obou liniích, otcovské i mateřské. Velmi často vidíme stupňování vzdálené příbuzenské plemenitby především na Repa, dnes Omara, Gara, Mila. Také Cagiho, Grey Wolfa, Jolly, Amálku, sourozence A Reolup, A a D Břevnovská stopa, Ambru, Carra a jiné.
Většina jmenovaných, ale i jiných nejmenovaných ČSV vznikla příbuzenskou plemenitbou za hranicemi únosnosti a destruktivním vlivem především na zdraví psů. Kumulování genů stále stejných předků a výpočet COI např. z 8 - 10 generací nabývá přímo hrozivých rozměrů. Uzavřený genofond v čistokrevném chovu vede nezbytně k inbreedingu. Jsme v uzavřeném kruhu, ze kterého není cesty ven.
Pro představu a k zamyšlení, jak bylo plemeno tvořeno, vkládám rodokmeny několika významných ČSV, které ovlivňují velkou část populace:

Omar z Krotkovského dvora: COI (5 generací): 42,65 % AVK (5 generací): 43,103 %. Gar z Rosíkova: COI (5 generací): 19,873 AVK (5 generací): 59,259%
Omar z Krotkovského dvora Gar z Rosíkova

Milo Ruskov dvor:
COI (5 generací): 14,923 % AVK (5 generací): 62,93 %. vrhy z Doušova dvora: COI (5 generací) 5,5419 % AVK (5 generací)
75, 926 %
Milo Ruskov dvor vrhy z Doušova dvora

A Břevnovská stopa:
COI (5 generací): 19,56% AVK (5 generací): 53,22%. Amálka od Buližníku: (COI 5 generací): 12,54% AVK (5 generací): 59,67%
vrh A Břevnovská stopa Amálka od Buližníku

J z Molu Es COI
(5 generací): 9,03% AVK (5 generecí): 69,35%  A Reolup COI (5 generací): 13,16% AVK (5 generecí): 54,88%
 vrh J z Molu Es vrh A Reolup                                                                    
Ambra Vlčí naděje
COI (5 generací): 14,82% AVK (5 generací) 64,52% Arimminum Upstream COI (5 generací): 10,15% AVK (5 generecí): 75,80%
Ambra Vlčí naděje Arimminum Upstream


Ke snížení výskytu geneticky podmíněných onemocnění a jiných neduhů vede snížení a udržení COI na co nejnižší hranici.
Čím méně generací pro výpočet koeficientu inbreedingu však použijete, tím se bude zdát výsledek lepší, tedy nižší. Jenže to potom nebude pravdivý odhad skutečného stupně homozygotnosti u vašeho psa a také nebude odrážet skutečný stupeň inbrední deprese a rizika vzniku genetického onemocnění. Ideální je databáze sahající až do samých začátků plemene.
Cílená „genocida v ČR,“ lépe řečeno omezování genů jednoho zvířete či celé rodiny zvířat, byť kvalitního, v minulosti např. pro mne těžko pochopitelné omezování Reolupů, dnes např. Ambry, nevede však k dobrým výsledkům.
Jsou zvířata, která k historii šlechtění ČSV jednoduše patří a výrazně se zasloužila na zkvalitnění populace a chovatelském pokroku. Bez nich by ČSV vypadalo úplně jinak.
Každé ČSV, počítáme - li COI např. z 8 - 10 generací je naprosto zásadně ovlivněno Repem z PS a tohoto psa má každé dnešní ČSV ve svém rodokmenu cca 10x, některé i vícekrát a s každým dalším spojením jeho množství v rodokmenech narůstá.
Někteří psi se bohužel z rodokmenů ztrácí. Nikdo ale nechce chovat psy netypické, se špatnou povahou, zatížené různými neduhy a zájem o takováto zvířata ze strany chovatelů samozřejmě významně klesá a klesal vždy. Nejvíce se samozřejmě množí takoví psi, o které je zájem. Lidé je jednoduše na svém dvorku chtějí mít a chtějí s nimi žít svůj život. Mají s nimi dobrou zkušenost, množí se snadno a dávají zdravé potomky schopné další plemenitby. Je to přirozené.

Omezováním genů jednoho zvířete dochází ke kumulování genů jiných, v minulosti nadměrně užívaných zvířat. To bohužel vede jen k dalšímu zužování genofondu a ztrátě variability uvnitř populace ČSV. V mnoha případech ke ztrátě těch nejlepších představitelů plemene a k zániku celé chovné skupiny. Jedince přece neovlivňuje jen jedno zvíře v rodokmenu, ale obrovské množství předků! Důležitý je chovatelský postup. Na prvním místě musí být vždy udržení zdraví a vitality příští generace, ruku v ruce s udržením a upevňováním dobrých povah. V poslední řadě i exteriéru standardem předepsaného.

Pokud chceme odchovávat zdravá zvířata, musíme se zajímat o všechna případná rizika a jedním faktem si při tomto můžeme být naprosto jisti: existuje mnohonásobně více recesivních mutací, než je těch, na které máme genetické testy! Veterinární disciplina popisuje dnes až 450 geneticky podmíněných chorob u psů.

Musíme si pamatovat, že koeficient inbreedingu není měřítkem zdraví! Je to míra rizika, ať už s genetickými testy, nebo bez nich. Jde ale o nejlepší způsob, jak vyjádřit míru genetického rizika, kterou na sebe bereme s každým vrhem. Nedopustit v populaci vznik vysokého stupně COI je mnohem snadnější, než se potom snažit napravit jeho důsledky ve chvíli, kdy začne mít populace velké a vážné problémy.

Opravdovým lékem na oslabenou a málo vitální populaci je jen tzv. přilití krve – regenerace. V chovech psů a hospodářských zvířat běžně užívaný způsob plemenitby.
U psů se využívá přilití nových genů zvířat fenotypově podobných danému plemeni. Někdy se jedná o křížence doslova sbírané na ulici. Jindy o jiné, ale svými vlastnostmi podobné čistokrevné plemeno. Za určitých okolností se může použít i plemeno fenotypově odlišné s dobře upevněným konkrétním znakem, který chceme do stávajícího plemene vnést. Pak je ale práce s odselektováním nežádoucích znaků podstatně zdlouhavější a složitější. Je to práce s nejistým výsledkem na několik generací pro zkušené chovatele. Ten, kdo se do regenerace pustí, zaslouží úctu a ne posměch.
V dalším chovu musí pokračovat jen ta zvířata, která nesou znaky daného plemene. Pokud se správnou selekcí udrží požadovaný fenotyp, za 4 až 5 generací by nemělo být přilití krve na populaci patrno. Za 4 generace uznává FCI  typická zvířata s předky zapsanými v registru za čistokrevná a zvířata dalších generací mají již řádné rodokmeny. S novými geny přichází ale i tolik potřebné osvěžení krve a příslib lepšího zdraví budoucím generacím.

Fanatismus, honba za „čistotou rasy“ a neznalost principů šlechtění plemen by nemělo mít v chovu psů své místo. Takoví lidé svým přístupem a neznalostí vážně ohrožují stav a kvalitu populací. 

Čistota rasy neexistuje, všechna plemena vznikla křížením jiných plemen a následnou šlechtitelskou prací, která nikdy nekončí!

Tím nejhorším pro každé plemeno jsou však chovatelé, kteří nechovají vůbec. Takzvaných radilů mají však všechna plemena dostatek. Radit umí každý.
A pokud někdo chce cosi a kohosi zachraňovat, nechť sám osobně zachraňuje, chová, dává do chovu svůj čas, peníze, um a posléze štěňata dobře umísťuje. Chovatelé, jejichž zvířata neexistují a nebo o jejich zvířatech nikdo nic neví, nejsou nikde vidět a do dalšího chovu se nevrací, nejsou jednoduše chovatelé.

M. Soukupová a malý Grey wolf II. Kompilace Ing. Monika Soukupová 2016

Část textu - zdroj: Carol Beuchat, PhD
Scientific Director, Institute of Canine Biology
Division of Genetics, Genomics, and Development, Dept of Molecular and Cell Biology, University of California Berkeley, www.instituteofcaninebiology.org
rodokmeny a výpočty - zdroj: http://www.wolfdog-database.com/en/
fotografie - zdroj: archiv wolfdogs.cz a Hanka Čertíková



Tvorba stranek pro chovatele

Copyright © Monika Soukupová "z Molu Es" All Rights Reserved. Design by moonbarks.