Feny psa domácího patří obvykle mezi diestrická zvířat tzn., že hárají dvakrát ročně. Za fyziologických podmínek může být tento 6 - ti měsíční cyklus zkrácen a fena hárá i třikrát do roka.
Divoce žijící psi, vlci a některá primitivní plemena psů hárají pouze jedenkrát ročně, takže se řadí mezi zvířata monoestrická. Samozřejmě i u nich vlivem vnějších podmínek (např. velká zima, nedostatek potravy ale i ztráta pozice ve smečce) mohou tento cyklus zcela změnit či jen např. oddálit. 
Příčinou oddálení říje u obou typů zvířat může být i tzv. synchronizace říje a to především jsou - li feny chovány ve větších ale i menších smečkách. Termíny říje těchto fen se během roku natolik sblíží, že dochází ke skupinovému hárání. Zpočátku se termíny liší několika týdny, později pouze několika dny.

A jak je to s fenami ČSV?
Vždyť si nesou genetické dědictví jak NO (kulturního plemene) ale i vlků?
Jak to bylo s pohlavním cyklem u  prvních generací kříženců by mohl vyprávět snad jen pan Hartl a někteří ostatní pamětníci. Jak je to fenami ČSV v současné době se vám pokusím popsat a uvést několik konkrétních příkladů.

Délka říje u fen psa domácího trvá zhruba 21 dní. První hárání se objevuje kolem 6 -7 měsíce věku feny. Pohlavní dospělost feny se projevuje vnějšími a vnitřními změnami, které jsou podmíněny složitým mechanismem působení hormonů hypofýzy, brzlíku a vaječníků samých.
U fen československých vlčáků se první říje objevuje zpravidla později a to kolem jednoho roku života. Nejsou ovšem výjimkou feny, které poprvé háraly až ve dvou letech! Také samotná délka říje je značně variabilní a pohybuje se v rozmezí od klasických 21 až po 90 dní. Výjimečně déle.

Feny ČSV jejichž délka hárání je právě 21 dní, mohou hárat i 2x ročně. Většina fen čévéček však hárá pouze jedenkrát za rok. U fen, jejichž říje trvá 21 dní, není takový problém stanovit ideální den ke krytí. Ten se pohybuje v rozmezí mezi 11. až 16. dnem hárání, kdy dochází k praskání graffových folikulů a uvolňování vajíček k tzv. ovulaci.
Existují chovatelé, kteří si poctivě spočítají 13. den od počátku hárání, naloží fenu do auta a vyrazí za psem. Výsledek je téměř stoprocentní. Avšak u fen, kde délka říje trvá až 3 měsíce, je počítání dnů zbytečné a většina fen má i velmi rozdílný počet dní, kdy je ochotna pářit se. Může to být pouhých 5 dní ale i 3 týdny! Výjimečně déle. Popíši vám kuriózní případ Brity od Pavlišina, která byla většinu svého života umístěna v kotci se svým druhem Benem Vlčí pláně.

"Jelikož Brita byla s Benem prakticky neustále i v průběhu hárání, chovatelé se nemuseli nijak trápit stanovením ideálního dne. Když přišlo to správné období, Ben se s Britou pářil i několikrát denně a kolik dní toto období trvalo nikdo prakticky nesledoval. Vše bylo ponecháno přírodě. Ten rok se však chovatelce zdálo, že období páření trvá opravdu nezvykle dlouho. Měsíc? Možná i déle. Však oni jednou přestanou. A přestali! Asi 3 týdny nato, porodila Brita dvě normálně vyvinutá štěňata. Ptáte se jak je možné, že se již březí fena byla stále ochotna pářit? Opravdu nevím, jak to vysvětlit. Je to skutečně kuriózní případ, ale s ČSV i obecně v životě, je možné zcela všechno!"

Byla jsem majitelkou 4 fen ČSV. Pouze 3 byly využívány aktivně v chovu. Jejich vztahy se postupem doby stávaly čím dál tím složitější, ale o tom opravdu nechci psát. Synchronizace u nich fungovala na 100%. Rozhárá - li se např. Go - Go, ani ne do týdne začne Bixi a to tak, že je během 5. dnů ochotna nechat se krýt! Bixi je starší, než Go - Go a tak zřejmě touha mít štěňata první v "této sezóně," ji žene neuvěřitelným tempem. Období ochoty k páření u ní trvá až 3 týdny!
Go - Go se do správného období dostává podstatně pomaleji. Velmi jistě, se ale i ona svého správného času vždy dočká. Myslím si, že kdyby Go - Go nebyla vůči všem členům ve smečce dostatečně sebevědomá a občas se nepokusila úspěšně svou pozici ve smečce vylepšit, pravděpodobně by její hárání byla planná a nikdy by na svět štěňata nepřivedla. Takové případy, kde žije pohromadě dvě a více fen ČSV a na svět přivádí štěňata jen ta nejvýše postavená fena, skutečně existují. Ostatní feny se stylizují do role hodných „submisivních tet,“ které s výchovou štěňat ochotně pomáhají, ale samy nikdy žádná nemají. Taková společenství existují i ve vlčích smečkách.
Oddělíme - li submisivní fenu od její smečky a umístíme - li ji natrvalo, anebo na dostatečně dlouhou dobu do společnosti psa – samce, její pohlavní cyklus se během roku znormalizuje a s největší pravděpodobností zabřezne, porodí zdravá štěňata, která bez problémů vychová…..

Jak stanovit ten správný den ke krytí?
S vaginální cytologií nemám u ČSV nejlepší zkušenosti. Ostatní metody, např. dle hladiny progesteronu v krvi, nemohu doporučit. Sama je nepoužívám. Znám však chovatele, kteří se snažili doporučením veterináře a výsledky testů řídít, avšak neúspěšně! Chování zvířat samých, je základem úspěšného krytí a bez toho, to prostě nejde i kdyby vám veterinář tvrdil, že dnes je ten správný den a nikdy jindy!

Osobně používám jen jediný způsob. Velmi důležité je dokonale znát své zvíře a dobře rozpoznat změny a vývoj změn ke kterým během celého hárání dochází. Nejlepším pomocníkem vám bude pes tzv. prubíř, který vám zcela jasně fenu připravenou ke krytí označí. Měl by to být pes pravidelně používaný v chovu  a nebo pes, trvale žijící ve společnosti více fen, který zcela neomylně rozpozná je - li fena ve fázi ovulace či ne.
Případ Amálky:
"Amálka se 5 let svého života hárala 1x ročně a to vždy koncem léta nebo začátkem podzimu, jako většina fen ČSV. Jeden rok jsem krytí vynechala, (do té doby měla štěňata 2x, vždy na podzim) a přestože jsem ji každý rok nepřipouštěla, její roční cyklus byl vždy zachován. Smečku jsem rozšířila o jednu mladou fenu, kterou jsem se ten podzim rozhodla krýt místo Amálky. Amálka Bixiny štěňata těžko nesla a tak se rozhárala již po půl roce a jelikož jsem ji tentokrát připustila, porodila štěňata v nezvyklý květnový termín. A i když měla štěňata v létě, rozhárala se i s ostatními fenami na podzim. Od těch dob se Amálka hárá 2x ročně a její říje se ze 60-ti dní zkrátila asi zhruba na 30 dní. Na podzim, kdy se hárá většina fen, se její říje ještě zkracuje a velmi rychle se dostává do období ochoty k páření podobně, jako Bixi.

Amálku jsem se jednoho jara rozhodla krýt psem jménem Ali. Tento pes žil v trvalé společnosti dvou - tří fen, které pravidelně kryl. Přivezla – li se mu cizí fena na krytí, choval se k ní vždy velmi agresivně a o páření z cizí fenou nejevil zájem.

Proto jsem se s jeho chovatelkou dohodla a ta Aliho přivezla ke mně domů. K Amálce se první 3 dny choval doslova nebezpečně, jakoby se ani nehárala. Každé ráno se jí jasně snažil dávat najevo, kdo je tady pánem a po mírném výprasku se jí vždy přestal všímat. Rozhodla  jsem se umístit Amálku k němu do kotce. Pouze tímto způsobem jsem tak zabránila každodenním rituálům vyjasňování pozic. Asi po dvou dnech společného bydlení si Ali “všiml,“ že se Amálka hárá. Její ustrašené chování se změnilo. Začala se mu nastavovat a snášela jeho pozornosti. Byl pátek. V sobotu jejich vztah uzrál na tolik, že jsem počítala s tím, že ji konečně nakryje. Nakryl ji až v neděli ráno a zopakoval to týž večer.
Další týden nepřipustil Ali Amálku ani jednou! Ta se mu sice nastavovala, nadbíhala, ale on k ní vždy jen přičichl a nechal ji k jejímu úžasu být. Byla jsem přesvědčená o tom, že každý pes, který běžel kolem, by ji bez problémů nakryl. Už jsem si říkal, že ten pes je asi opravdu na …a že asi pojede brzy domů. Vydržela jsem to s ním více, než týden, jelikož jsem doufala, že Amálka  Aliho ještě přemluví. „Přemluvila“ Aliho až v pondělí, tedy 8 dní od prvního krytí! Ali ji od toho dne kryl 2x denně 5 dní až do pátku. Pak přestala mít o krytí zájem i Amálka. Štěňat se z tohoto spojení narodilo 9. Osm životaschopných. Dvě štěňata byla markantně větší, šest jich mělo porodní váhu přibližně stejnou. Jejich hmotnost se však v průběhu 5 - ti týdnů vyrovnala."

Na tomto případu je velmi dobře vidět, jak zkušený pes kryje fenu, jen v období samotné ovulace! Vaječníky jsou párovým orgánem. Kdybych Aliho poslala domů již po prvním nedělním krytí, byla by štěňata pravděpodobně jen dvě.

Jakékoli znásilňování feny nemá žádný význam!
Štěňata se z takového spojení s největší pravděpodobností stejně nenarodí. Nesnažme se být moudřejší, než příroda. Pes se naštěstí jakýmkoliv způsobem přemluvit ke krytí nenechá.

Pro ty, kdo nemají k dispozice chovně využívaného psa, postačí k určení správného dne, či lépe k orientaci - jakýkoliv pes s dostatečně vyvinutou sexuální apetencí. Ten sice s největší pravděpodobností blížící se ovulaci nepozná, ale sám bude vaši atraktivní fenu neodbytně přemlouvat k páření prakticky od prvních dnů hárání. Fena, která není dostatečně připravena, se jistě přemluvit nenechá.

Jestliže, ve společnosti psa a po předchozích milostných hrách, které nemusí být nijak dlouhé, "fena ztuhne,“ mírně se prohýbá ve hřbetě, ocas odklání stranou, či přímo vzhůru, nechá si na hřbet bez uskakování položit tlapy psa, je ten pravý čas vyrazit za tím správným partnerem! V tomto období zduření vulvy feny mírně ochabuje, výtok by měl být nepatrný, spíše špinavě růžový, než krvavý, vaginální sliznice je anemická.
Z vlastní zkušenosti mohu doporučit vydržet po prvním dni „ochoty k páření“ ještě alespoň 2 - 3 dny, někdy i 5 dní a pak vyrazit za psem. (Počet dní ochoty k páření je velmi individuální, některé feny "jdou ke psu" jen 5 dní, některé se nechají krýt i více, než 14 dní. U těchto případů  fen můžete vydržet déle. Feny s jistotou zabřezávají na poslední krytí, kdy říje vrcholí). Ovulace je záležitost hodin, psí sperma ztrácí oplození schopnost ve vnitřních orgánech feny cca po 48  - 72 hodinách, výjimečně déle. Záleží na mnoha okolnostech a faktorech. Takže jet příliš brzo se nemusí vyplatit, jet úplně pozdě samozřejmě také ne… Tzv. překrývání fen mohu jen doporučit, stačí zhruba ob den, což je právě 48 hodin.

Vidí - li se pes a fena poprvé v životě, nechte jim dostatečně dlouhý čas na seznámení!

Existují samozřejmě i typy fen, které se chovají ke všem psům agresivně po celou dobu pohlavního cyklu a ani v období vrcholící říje nejsou ochotny nechat se krýt. Takových fen je opravdu mizivé procento a snad jen v těchto případech je u krytí nutná přímá asistence člověka a fixování feny.
Někdy není přirozené krytí a svázání psa s fenou vůbec možné a příčiny bývají zpravidla anatomického původu. U zvířat, kde není možné přirozené krytí, nelze umělou inseminaci doporučit! Svou neschopnost přirozené reprodukce, by s velkou pravděpodobností dávali dalším generacím.