V dostupné kynologické literatuře najdeme většinou informaci uvádějící, že Fleur, byla kanadská vlčice. Seriozní zdroje však tuto informaci popírají a i z dostupných i když ne příliš kvalitních fotografií, lze rozpoznat, že se nejedná o poddruh vlka Canis lupus occidentalis, ale vzhledem k doloženému sibiřskému původu vlčice Fleur, se jedná tedy s největší pravděpodobností o poddruh Canis lupus lupus. Bohužel, i v počtu samotných vlků použitých ke šlechtění tohoto plemene, není dodnes jasno. Pan Saarloos všechny své vlčice nazýval prozaicky - Fleur (Viz. článek výše)

Vlevo je Gerard van Fransenum, vpravo je údajně první vlčice Fleur

Faktem je, že soused pana L. Saarloose vlastnil černě zbarveného samce amerického "timberwolfa," takže předpoklad pro použití tohoto konkrétního samce se nabízí a je oprávněný. Neexistuje však proto jediný důkaz, či psaný záznam a holandský NVSWH přilití krve amerického timberwolfa popírá!

Osobně si myslím, že dohady o poddruzích vlků v plemeni Saarloosův vlčák mají pramalou cenu a pravdu se asi již nikdy nedovíme.
Určitě se můžeme i zabývat myšlenkou přilití krve aljašského malamuta. Jeho vliv v tomto plemeni lze vysledovat a některé články týkající se vzniku a šlechtění saarloosova vlčáka o tom otevřeně hovoří.
Rozhodně to však nebyla vůle samotného pana Saarloose, ale k nekontrolovaném přílivu krve seveřana došlo až po jeho smrti, v mezidobí mezi samotným zánikem a uznáním tohoto psa, jako další plemeno FCI.

Na dobových fotografiích lze vidět podobnost typu u F1 - SAV a F1 - ČSV. Foto č.3 je SAV roku 1949

V historii šlechtění NO, SAV a ČSV, by se našly velmi lehce zaměnitelné typy obr.1 a 2, které by v určitých časových úsecích mohly být zástupci všech tří plemen. Na obrázku č.3. je SAV (vpravo) - Edo van de Kilstroom, který nese ve výrazu hlavy a utváření masky znaky aljaškého malamuta a od SAV např. roku 1949 se výrazně liší.

Za velmi zajímavou pokládám i hnědou barvu saarloosů. Kde se vzala?
Nikdo z dlouholetých chovatelů mi na tuto otázku nedokázal odpovědět. Hnědí saarloosovi vlčáci se rodili od nepaměti a sám pan Saarloos čelil v počátcích šlechtění nařčení, z přilití krve sibiřské husky. On to vždy rezolutně odmítal.
U československých vlčáků v počátcích křížení NO a vlka se hnědě zbarvená štěňata nikdy nenarodila. Jisté je, že některý ze psů, který byl použit při šlechtění SAV musel být nositelem genů (bb), které jsou zodpovědné za vznik hnědé barvy a játrového nosu.
Příbuzenskou plemenitbou, která byla hojně využívána, došlo k značnému rozšíření. Mnoho prvních saarloosových vlčáků se tak stalo nositeli těchto genů.

Podobně je to i s bílou barvou, které však pro mne není tak nevysvětlitelná, jako hnědá. Staří němečtí ovčáci tuto barvu nesli. (Dnes je z bíle zbarvených NO vyšlechtěno plemeno - bílých Švýcarských ovčáků (BŠO). Nositeli genů, zodpovědných za vznik bílé barvy, byli tedy psi, kteří se použili při šlechtění saarloosova vlčáka. Dnes se bíle zbarvení SAV téměř nerodí. Standard však tuto barvu nadále uznává a čas od času se bíle zbarvený saarloos ve vrhu objeví, nejedná se však o albíny.

Krásné páry současných SAV dvou barevných variet