Srovnání těchto dvou plemen se přímo nabízí a již před lety jsem psala o těchto plemenech krátké srovnání do časopisu Pes přítel člověka.

Ve světle osobních zkušeností a s načerpáním nových, byť historických informací, bych některé skutečnosti v článku dnes opravila.

Historie ČSV je poměrně dopodrobna popsána. O Saarloosech se mnoho záznamů ze samotného šlechtění nedochovalo a tak čerpám ze zahraničních článků dlouholetých chovatelů SAV.

Základ obou plemen je prakticky totožný. NO x vlk euroasijského typu. V ČR použití vlci při šlechtění ČSV měli svůj původ v oblasti Karpat. První vlčice Fleur pana Saarloose pocházela ze Sibiře. Některé kynologické encyklopedie uvádí, že při šlechtění Saarloose byl použit vlk kanadský, informace jsou však nepodložené, jak jsem již zmiňovala v „Otaznících kolem SAV".

Rozdíly obou plemen jsou jen stěží patrné i pro odborníky, natož pro oko laika. Existuje mnoho mezitypů u obou plemen, kteří by mohli být zástupci jak SAV, tak ČSV. Některé ČSV připomíná proporcemi více Saarloose, některý Saarloos by mohl být vynikajícím představitelem ČSV!
Standardy obou plemen jsou však jasně napsány. Exteriérové rozdíly vidíme především v proporcích hlavy, nasazení a délce uší, délce ocasu a tvaru zádě. Saarloosi se vyskytují taktéž v barvě forest brown a bílé. ČSV má povolenu pouze barvu vlkošedou!

Na fotografiích Sarloosovi vlčáci v jiné, než vlkošedá barvě. Za povšimnutí stojí maska hnědého psa na druhém obrázku. Takovou u ČSV pravděpodobně neuvidíte.

Proporce hlavy saaroolose jsou 1: 1 mozkovna : tlama
Proporce hlavy čévéčka jsou : 1,5 : 1 mozkovna : tlama

Hlava saarloose má obě proporce vyvážené. ČSV by měl mít kratší nos.

Uši ČSV jsou popisovány: Stojaté, tenké, trojúhelníkového tvaru, krátké (tzn. ne delší než 1/6 výšky v kohoutku); zevní bod kořene ucha a vnější koutek oka jsou v přímé linii. Kolmice spuštěná z vrcholu ucha prochází těsně podél hlavy.

Uši SAV jsou popisovány: středně velké, masité, trojúhelníkové, se zaoblenou špičkou. Osrstěný vnitřek ucha. Ucho je nasazené v úrovni očí. Uši jsou velmi pohyblivé a vyjadřují emoce a pocity psa. Nežádoucí jsou příliš špičaté uši nebo příliš vysoko nasazené uši. Uši nasazené příliš široce ruší typický vzhled hlavy a jsou proto méně žádoucí.

Pro zajímavost přidány fotky vlků, SAV a ČSV. Vlci obecně nesou vlohy pro oba typy uší. Vlčí uši jsou však vždy " masitější " dobře porostlé srstí, v zimní srsti jsou uši pak dostatečně ukryté. Vlci mají v zimě, o proti psům i výrazně porostlou čelní část hlavy, takže uši pak působí kratším dojmem, než ve skutečnosti jsou. Uši vlků, jako celá tělesná stavba, se mění také v závislosti na zeměpisné šířce a biotopu, který obývají. Směrem k jihu, se uši prodlužují....... Nejdelší uši mají vlci arabští a vlci indičtí. 
(poddruhy vlka šedého (canis lupus) např: ZDE a nebo ZDE)

Vlci euroasijští (pro srovnání ) ZOO Děčín, Copenhagen, Plzeň, Praha

Z laického pohledu, by měl Saarloos se stejnou kohoutkovou výškou, jako ČSV, dělat dojem poněkud „ušatějšího" psa, oproti ČSV.

Ocas u ČSV je nasazen vysoko a záď nepůsobí příliš šikmým dojmem, je žádoucí  „rovná" – standard ji popisuje však jako mírně klesající. Ocas ČSV – kostěný podklad - ideálně dosahuje k hleznu.
Ocas SAV je nasazen poněkud nízko, záď je oproti ČSV šikmější a ocas je ideálně delší, než už ČSV a přesahuje hlezení kloub.

Osobně vidím větší a podstatný rozdíl v povaze těchto dvou plemen.
Standard zařazuje Saarloose mezi plemena společenská, ČSV je zařazen mezi psy pracovní!

Majitelkou československých vlčáků jsem od roku 1986. Dnes mohu naprosto zodpovědně říci, že ČSV je PES, schopný výchovy, výcviku, spolupráce s člověkem. Všechny „ fámy ", které jsou na toto plemeno „ nabalené “ jsou především z dob šlechtění, kdy hybridi a mezilinioví kříženci se zdáli být jako společníci a průvodci člověka nevhodní, problematičtí s příliš nevyrovnanou povahou. Od kříženců k plemeni vede dlouhá cesta a selekce a jasný cíl u tohoto plemene udělaly své. Popularita plemene, snadná dostupnost informací (žijeme v éře internetu) a nově vznikající chovatelské stanice po celém světě jen dokazují a dokládají, jisté kvality těchto psů.

V současné době je i na výstavách kladen velký důraz na povahu a předvedení ČSV, podstatně markantněji, než je tomu u SAV, kde jsou povahové „výstřelky" a jistý druh nervozity zvířatům více tolerovány. Ne však u ČSV. Pokud bude ČSV nazýván pracovním plemenem, musí se alespoň základní povahová stabilita, demonstrovaná v podobě kvalitního předvedení, kontroly zubů bez protestů, předvést.

Sama ČSV i SAV posuzuji a mám pro jejich „výstřelky" (SAV a ČSV jistě prominou) velké pochopení. Titul BOB u ČSV by však měl být zadán vždy zvířeti s povahou. V závěrečných soutěžích MVP nikdo již neocení klínovitou hlavu se světlým okem, nervózně se zmítajícího zvířete. Pes musí být do jisté míry „showman" a umět své kvality prodat. O tom výstavy jsou.

Čsv není pes pro každého – zrovna tak, jako není pes pro každého např. dobrman, rotwajler, ale ani německý ovčák. Každé plemeno má své specifické vlastnosti, o kterých nechci dnes psát. Československých vlčáků jsem odchovala cca 150 štěňat, ale opravdu nikdy za ta dlouhá léta jsem neprodávala štěňata se strachem, s opravdovým strachem….. Obavy má chovatel vždy, ale opravdový vnitřní strach, že prodávám zvířata nevychovatelná, jen těžko zvladatelná, která  by mohla být špatným přístupem, nepochopením jejich mentality a vysokými nároky nových majitelů - nešťastná, jsem opravdu nezažila. Já prostě československým vlčákům věřím.

Se Saarloosi je to jiné. Toto plemeno daleko více ovlivňují geny vlků. Opravdová selekce na povahu byla uplatňována jen v počátcích šlechtění samotným panem Saarloosem, který se velmi tvrdohlavě snažil o jakékoliv pracovní využití těchto psů. Postupem doby však všechny jeho snahy selhávaly a krachovaly. Je třeba si také uvědomit, že Saarloosův vlčák bylo plemeno tvořené doslova „na koleně" jedním chovatelem!
Na šlechtění ČSV se podílela tehdy Lidově demokratická armáda, pokusy byly řízeny panem Hartlem, ale rukou, které se o křížence staraly, byly desítky ..stovky! Vojáci psy vychovávali, testovali, cvičili. ..později se na chovu ČSV podílelo i velké množství civilistů. Genetická základna pro vznik plemene ČSV byla mnohonásobně větší a také selekce byla tvrdší a důslednější, než u vlčáků Saarloosových.

Holanďané si toto plemeno velmi hlídají a je velmi těžké se stát jen jeho majitelem a projít podmínkami, které holandský klub nastavuje!  Na jednu stranu rozumím jejich obavám, na stranu druhou přílišná uzavřenost a neochota ke komunikaci a spolupráci jen plemeno odsuzuje k větší izolaci a nezájmu.
Na svých saarloosech doslova miluji jejich zvláštní vnitřní klid a úžasnou schopnost přimáčknout se a strnout při kontaktu s milovanou osobou. To čévéčka v drtivé většině neumí…ti Vás radostí poskáčou „poštípou"  a běží dál…

Výmluvný obrázek.  ČSV Api (vlevo) věčné veselá a pozorná, saarlooska Iriska přitulena jistě "přemýšlí nad těžkostí bytí a složitostí života".....:0)

SAV je pes komplikovaný a ve své podstatě velmi uzavřený do vlastního světa - je introvertní. Saarloos je opravdu pes jednoho majitele! Moje čévéčka vždy respektovala všechny členy rodiny a nebyl problém při jakékoliv komunikaci či manipulaci.
Moji Saarloosové respektují jenom mne. Ostatní členy rodiny respektují velmi sporadicky a po svém. O ČSV se něco podobného píše, kdo však nezažil chování Saarloose, asi těžko pochopí o čem mluvím. Saarloos svého pána miluje o to víc, čím více nedůvěřuje svému okolí. Přesto si vždy zachovává svou hrdost a nezávislost. Jejich nedůvěra a opatrnost k cizím a nebo k těm, kdo jim jakkoliv ublížili je někdy extrémní a je třeba tuto vlastnost u nich přijmout a pochopit. Vlk v přírodě udělá chybu také jen jednou. Buď ho stojí život a nebo je navždy a natrvalo poučen, negativní zážitky si pamatují velmi dobře a celý život. Pozitivní zkušenosti si ukládají povrchně a při výcviku je zapotřebí velké množství opakování, než pes cvik zvládne. Základní poslušnost, Saarloos při troše snahy, ale zvládne. Mají výborný nos, ale je těžké přinutit je, aby ho používali pro Vás. Pozitivní motivaci pokládám za samozřejmost. Své psy cvičím jen na pamlsky!

Bonitace u Saarloosů v duchu československých vlčáků je nemyslitelná. Na figuranta a střelbu zapomeňte. Tímto způsobem by se muselo vyřadit 95 % Saarloosů. Takováto selekce na povahu SAV se nikde v zahraničí neprovádí. Francouzi vypracovali pro Saarloose test, který ovšem není povinný, jen mapuje povahu a přirozené reakce zvířete. Je nenásilný, skládá se z kontroly čipu, pohybu po nepříjemném terénu, průchodu skupinkou osob a nakonec je pes na vodítku předán cizí osobě, která se psem odchází a vrací se k majiteli. Pes se může „bát", nesmí být nikdy agresivní.

Saarloos je pes velmi tvrdohlavý – zřejmě po svém tvůrci…
Sarloosoovi vlčáci milují psí společnost, jsou vůči ostatním členům svého druhu mnohem snášenlivější, než vlčák československý. Např. na výstavě, kde se sejde více Saarloosů,  dokáží udělat hromady z vlastních těl, tulit se a schovávat se jeden za druhého. To čévéčka neumí. Cizí jedinec je považován za konkurenta a  chovají se vůči sobě mnohem nesnášenlivěji, než vlčáci Saarloosovi.

Saarlosse mohu doporučit jako psa rodinného, na procházky či na zahradu do společnosti jiných psů. Klidným a trpělivým lidem a nebo osamělému člověku, nemajícímu vysoké nároky na cvičitelnost, hledajícího jemného, vlku podobného přítele. S postupujícími lety se stává SAV vyrovnanějším a velmi milým společníkem.
Do paneláku či bytu ho nelze doporučit, v mládí hodně okusují a demolují, těžko snáší samotu! S Vaší společností však vydrží kdekoliv a i v bytě Vám budou dělat společnost při koukání na televizi, třeba celé hodiny…..SAV milují stabilitu, jistoty, prostředí a lidi, které dobře znají. Rozhodně není pro člověka, který psa potřebuje jako podporu vlastní nejistoty či frustrace a chce psa např. jako ochránce.

Saarloos je pes, ale svým chováním velmi nápadně připomíná chování vlků v zajetí. Přesto lze Saarloose  určitým lidem doporučit a šťastné mohou být obě strany. Vlka bych však jako rodinného společníka nedoporučila NIKDY!

Výstavy prožijí SAV zpravidla v hlubokém stresu a útlumu. Léty se naučí stres a chaos zvládat. Je však nezbytné je doslova a do písmene ochodit. Pokud chcete Saarloose vystavovat, nesmíte podlehnout jejich „splínu" a neochotě  a prostě jezdit a jezdit……vystavovat a vystavovat.
Je třeba připomenout, že hodně záleží na rukách, které Saarloose vedou. Znám i jedince, kteří mají zkoušky poslušnosti a nebo jsou schopni zvládat výcvik dle IPO i s obranou, či se využívají při canisterapii. Pokud nemají vrozenu plachost vůči cizím lidem, jsou adaptabilní, jejich zvláštní vnitřní klid je pro canistheraphii předurčuje. (Když ne ostatním, mohou být vaším therapeutem soukromým :0)
Výjimečně, ale i Saarloosi s vyrovnanou a cvičitelnou povahou se rodí, tak jako se rodí jen těžko cvičitelní ČSV.

Neodmyslitelný vliv na chování psa a jeho projev má samozřejmě majitel a jeho schopnosti, některé negativní vlastnosti potlačit. Dobře však vím, že dědictví v podobě nám nepohodlných genů, potřebuje hodně úsilí, trpělivosti a člověk to nesmí příliš rychle vzdávat.

ing. Monika Soukupová 2010